Rozdíl mezi sklem a křišťálem

Jak odlišit křišťál od běžného skla? Dokážu v obchodě poznat rozdíl?
Otázka, která zajímá mnoho zákazníků, kteří touží po křišťálovém svítidle.

wranovsky-crystal.jpg

Rozdíl mezi těmito dvěma materiály není zdánlivě velký, nicméně odborník či poučený laik dokáže křišťálové sklo odlišit již na první pohled.

Na úvod je nutné ujasnit pojmy a správně je definovat. Nesmíme zaměňovat uměle vytvořené křišťálové sklo s přirozeným horským křišťálem. Ten je naprosto přírodní a pro účely lustrařství a výrobu dekorativního zboží se nepoužívá. Obecně se za křišťálové sklo považuje takové, které obsahuje oxid olovnatý (PbO). Konkrétní procentuální obsah PbO není ovšem jednotný, požadovaná hodnota se liší místně. V rámci Evropy platí pravidla, dle nichž lze určit kvalitu skleněného zboží následovně:  je-li obsah olova menší než 4 %, pak se mluví pouze o skle; při hodnotách PbO nad 10 % používáme označení křišťálové sklo, pro hodnotu nad 24 % označení olovnatý křišťál, při obsahu PbO nad 30 % jde již o vysoce olovnatý křišťál. Nejkvalitnější a nejčastěji používaný evropský křišťál tak obsahuje 24 – 30 % olova. V USA je definice křišťálového skla výrazně jednodušší – o křišťálu se mluví již při obsahu 1 % PbO.

Přidáním olova dojde k žádoucí změně vlastností skla –  křišťálové sklo díky příměsi PbO získá větší hustotu, hmotnost a vyšší index lomu, který zajistí zhotoveným předmětům při odrazu světla vysoký lesk. Oxid olovnatý změkčuje sklo, čímž usnadňuje následné zpracování materiálu – broušení, rytí, detailní zdobení. Křišťálové sklo má oproti běžnému sklu vyšší křehkost, jeho zpracování je tedy náročnější. Důraz je proto kladen na vysokou zručnost skláře. Díky získaným vlastnostem bývá křišťálové sklo využíváno především k dekorativním účelům. Používá se na výrobu křišťálových ověsů, dekorativního křišťálového zboží či exkluzivního nápojového skla atp.

Odborník dokáže křišťál rozpoznat velmi rychle, běžný člověk si ovšem nemusí být jistý. Pokud se zaměříme na následující tipy, dokážeme se v nabídce skleněných produktů zorientovat lépe.

Sklo má barevný nádech dle použitých přísad (zelenkavý odstín v případě použití oxidu železa), křišťál je vždy zcela čirý, průsvitný. Správným zabroušením získává křišťál čisté, zaoblené hrany a plochy, které krásně odrážejí světlo. Křišťál se na první pohled třpytí, je lesklý a při průchodu světla skrze něj je patrné široké spektrum barev. Sklo se netřpytí a neodráží světelné paprsky do barevných kombinací. Křišťál lze lépe zpracovat, jeho hrany bývají velmi jemné, tenké. Okraje skleněných výrobků jsou ostřejší, silnější. Při porovnání dvou totožných kusů bude výrobek z křišťálového skla vždy těžší, jeho hmotnost bude díky příměsi olova vyšší. S ohledem na křehkost křišťálu a nezbytnou preciznost při jeho výrobě je vždy nutné počítat s vyšší cenou zboží. I finanční náklady potřebné pro pořízení výrobku tak mohou být ukazatelem pravosti křišťálového produktu.

Rychlé shrnutí:

  1. Sklo je nadřazený pojem, křišťál je podskupinou skla (křišťál patří mezi sklo X ne všechno sklo je křišťál)
  2. Součástí křišťálu je olovo X sklo neobsahuje olovnaté prvky
  3. Sklo je silnější – běžně je používáno na výrobu zboží ke každodennímu použití X křišťál je obvykle využit na dekorativní zboží a výrobky pro speciální příležitosti
  4. Křišťál odráží světlo, je lesklý a třpytivý
Wranovsky Crystal